část 1.
5. 7. 2009
Ahojky já už se asi definitivně zbláznila páč místo toho abych dopisovala to fantasy co mám rozepsaný jsme se pustila do romantiky. Začátek je z mého života, ale protože nikdo neví jak to skončí, musím si to domyslet sama. No přece jenom musím přiznat, že i kdyby to osud vymylslel sebebláznivěji, já si to stejně předělám podle svého. Ještě bych se chtěla omluvit účinkujícím osobám za to že jsem jim nezměnila jména, ale nechtělo se mi nic vymýšlet. Tuhleprvní část jsme napsala přímo pro tomáše který do jedný do noci čekal než to dopíši. Jo a ten obrázek jsem byz dovolení čorla na stránkách nějaký firmi doufám že jim to nebude moc vadit ale prostě se mi hodil.
Konečně skončilo to devítileté utrpení. Už chybí jediná věc a mám definitivně prázdniny. Na ten rozlučák se mi vůbec nechce. Jen celá třída opilá někde na louce. Ano, opravdu na louce. On totiž nikdo nebyl schopnej nic sehnat. Na poslední chvíli se půjčil agregát, aby byl alespoň světlo No co, jít tam musím, to by zase byla obviněná z velezrady a to je na konci devítky to poslední po čem toužím. Ve čtyři v Pastvinách na zastávce. Tak ještě na sebe hodit něco teplýho abych nezmrzla a můžu vyrazit na cestu.
Zapínám MP3 se SKA-P a pořádně nahlas, páč mi je jasný ž je to tenhle večer poslední normální hudba co slyším. Jen co udělám pár kroků, začne pršet. ,,No nazdar“ zarčím naštvaně a vracím se pro deštník.
„Cannabis, cannabis, jéééé….“ Sákra, proč to auto zastavuje?
,,Nechceš vzít? Přece nepůjdeš v tomhle dešti.“Co že? Úchylek uprostřed vesnice, ve čtyři odpoledne ? ty máš ale odvahu…
,,Ne dobrý já se radši projdu“ odpovím se samozřejmostí, která je mi v takovýchto situacích naprosto vlastní.
,,No pojď, já vezu naši Marcelu do Pastvin. Tak tě vezmeme.“ Ten úchylek by byl možná i lepší, ale alespoň nemusím jít 2km v dešti. A s očima sloup nastupuji do auta.
Když složím deštník a uklidím sluchátka, začínám si všímat okolí. No fuj co to tady tak smrdí? Hnůj!!!! Že se vůbec namáhám přemýšlet. Od takových zemědělců se nedá nic jiného čekat.
,,No to je dost“ ulevím si v duchu a rychle se pakuju z toho smradu.
,,Holky pomoc!“ Vyhrku místo pozdravu a nenápadně ukážu za sebe, kde se z auta souká Marcela.
,,Chudáku“ přitakají mi se soucitem holky.
Fajn nejdu poslední (výjimečně), ještě tu pár lidí chybí.
,,Tak na jaký loudaly ještě čekáme ?“ Nikdo mi neodpověděl. Jak překvapivé.
,,Super, že se vůbec ptám. Pokud vím, tak s námi chtěla jít ještě Kája s Maruškou.ů
,,Kája mi psala, že jde radši na vlek“
,,Ale tam je nějaký country večer nebo co“
,,No to nám to hezky začíná“
,,A Mája?“
,,To nevím od včera jsem s ní nemluvila.
,,Fájne, tak co s tím?“ zeptám se do prázdna. ……TICHO……
,,Takže ji třeba zavoláme, že ano.“ Pro změnu zase tichu. Ani mě to nepřekvapí a rovnou vytáčím číslo.
,,Ahoj, máme na tebe čekat, nebo se tam nějak dopravíš sama?“
,,Ahoj, hele já nepřijdu je mi nějak blbě, ale užijte si to tam a všechny pozdravuj.“
,,Jasně vyřídím“Tak to začíná opravdu dobře, že jsem nezůstala radši doma.
Během ,,překládání“ telefonátu ostatním si všimnu zajímavého kluka. O trošku starší než my. Černý triko s nápisem WOHNOUT, na ruce kožený náramek s červeným SPLIPKNOT a blíží se k nám.
,,Hele, o patří k nám?“ a kývnu směrem k němu. Martina mi se širokým úsměvem oznámí:
,,Jo, toho jsem pozvala já.“
,,A kdo to jako je?“
,,Kámoš……poznali jsme se na fesťáku.“ A to už byl onen tajemný skoro u nás.
,,Kde máš Adama?“ Ó jé další vochmelka? To zas bude nablito v áleji.
,,Přijde až večer, ahoj,“
,,Jo holky tohle je Tomáš“ Skvěle velké představování. Až se naliješ, tak si nebudeš pamatovat ani svoje jméno, natož moje….. ale s dobře hraným úsměvem ses ním pozdravím.
,,Tak jdeme předpokládám že jsem přišel jako vždy poslední, nebo ještě na někoho čekáme?“
,,Pokud vím tak ne a kdyžtak mají smůlu. Jde se!“ Samozřejmě jsem musela k odchodu zavelet já. A hned jsem žhavila sluchátka, páč před námi byl dlouhý kopec. Ani jsem nečekala, že by se semnou někdo bavil a po otázce ,,Zná někdo cestu?“ jsem rovnou zamířila dopředu abychom neskončili někde v pralese.
A zase ,,Cannabis, cannabis, jéééé….“
,,Zuzko!!!.....Slyšíš?!?!“
,,Co říkali jste něco?“
,,Jo , kde je Vitanovská zastávka?“
,,Támhle za zatáčkou“ a ukážu přes louku k lesu ,,Ale proč?“
,,Volala Klára, že pro nás přijede její matka a máme čekat u zastávky.“
,,Alespoň něco optimistického“ povzdychnu si spíše pro sebe.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
